Co ještě člověka překvapí na Filipínách aneb jak se žije s vírou a církví
Představte si, že vejdete v hotelu do svého pokoje a první věc, která upoutá vaši pozornost, je bible. Položena ležérně na nočním stolku, vedle ní Daily Bread. Tento „denní chléb“ samozřejmě nemá nic co dělat s fyzickou přítomností nějakého jídla, jde o úryvky z bible na každý den. Nenápadně otevřen zrovna na stránce s dnešním datem. Úryvky doplňuje poučení, jak se máte chovat a co máte dělat. Hotel nepatří žádné fanatické sektě, vlastníkem je Filipínec, přesněji řečeno Číňano-Filipínec.
Anebo jdete takhle v neděli večer kolem katedrály. Těch lidí kolem, říkáte si, co se tam tak zajímavého děje. A oni se už nevešli na obyčejnou večerní mši do katedrály. A to prý je praktikujících katolíků docela málo.
Ale kdyby jenom to. Je libo nakouknout do jedné z univerzit v téměř dvoumiliónové Manile? Studenti v bílých košilích a černých kalhotách, studentky v bílých halenečkách a bílých sukénkách a na chodbách obrovitánské obrazy na můj vkus velmi svérázných náboženských výjevů. Nedovedu si představit, že by podobnou školní uniformu a podobnou výzdobu přijali na jakékoliv univerzitě u nás. Ale na nejstaří univerzitě v této části Asie, Santo Tomas, která samozřejmě patří katolické církvi, je to naprosto normální. Je to tak trochu záruka kvality. Ty nejlepší univerzity na Filipínách jsou totiž soukromé a patří církevním řádům - jezuitům, dominikánům či blíže neurčeným křesťanským bratrům. Od studentů se aspoň na té univerzitě, o které to vím jistě, očekává, že s vírou budou i souznít – třeba tím, že se pravidelně zúčastní bohoslužeb v univerzitní kapli.
Jak jistě tušíte, jde o španělské dědictví, o jehož šíření se od 16. století zasloužili spolu se španělskými conquistadory misionáři. Ale jestli si myslíte, že misionáři patří minulosti, tak to jste tedy na omylu. Ani desítky let americké kolonizace v první polovině 20. století toto dědictví nepřerušily. Katolickou víru ale nešířili jen Španělé. Náš misionář byl původem z Belgie. Žil spolu s dalšími misionáři ve své malé komunitce ve městě Baguio (Baguio je na severu v Kordillerách), společně snídali, obědvali, večeřeli. Na jednu z večeří jsem byla pozvána. Polévka, trochu chleba, zelenina v množství méně než malém, bála jsem si vzít více než dvě kolečka rajčete, aby se dostalo na všechny. Všichni misionáři samozřejmě svobodní, oddaní své věci. Asi mají být na co hrdí. V Baguio založili střední školu, pak univerzitu, která má dnes přes 20 000 studentů a je jednou z nejlepších na celých Filipínách. Náš misionář byl zrovna jejím prezidentem (neboli rektorem). Na prezidenta mohla být ta večeře bohatší, ale co už.
A nakonec nám známé jeepny a autobusy. Prakticky nebyl k vidění povoz, který by o Filipínách jako o katolické zemi nesvědčil. Řidiči mají na předním skle zavěšené růžence, vylepené svaté obrázky, popřípadě nápisy jako „God bless our trip“ (Bože, požehnej naší cestě). Nevím, jestli je to těmi obrázky, ale nehod je prý na Filipínách docela málo.
A co ještě říct k víře? Snad, jestli Filipínci deseti přikázáními opravdu žijí. No nevím. V Manile jsou oddělené zdmi a ploty části pro bohaté, chudí mají své slumy. Tzv. lepší lidé prý ani nechodí pěšky. Zato milenky mají, to prý jo, říkal nám průvodce na procházce po Manile. Jako katolíci se sice nerozvádí, ale že to bývá, dokonce celé druhé rodiny.
A pak si vyberte.
Fotografie byly pořízeny autorkou článku
Radmila Švaříčková Slabáková
Jaké to je, když je člověk nečekaně přítomen na indické svatbě? A co se tam děje?
Vyfotit si svatbu v Indii, to se vám nestane každý den. A že se při tom člověk nestačí divit. Je to něco úplně jiného než svatba u nás. Tak třeba si tam snoubenci mačkají na čele něco, co vám nápadně připomíná žvýkačku...
Radmila Švaříčková Slabáková
Perlička z Ria aneb i samozřejmé věci mohou být úplně jinak
O tom, jak člověk nevidí věci, které se nacházejí přímo před jeho očima. A o tom, o čem se v průvodci po Riu de Janeiru nedočtete.
Radmila Švaříčková Slabáková
Do favely! Drogy a samopaly jako turistická atrakce: důvěrná reportáž z brazilského Ria
O podivné turistické atrakci v Riu de Janeiru, o lidech, co žijí ve čtvrtích pro chudé, o překupnících drog, samopalech, střelbách a o jedné z nejsmrtonosnějších policií na světě.
Radmila Švaříčková Slabáková
Jak přežít Rio de Janeiro
O tom, jak se člověk připravuje na cestu do města zločinu. Jak o Riu píší průvodci a jaké to tam je na základě vlastních zkušeností. O žabkách, taxících, policejních autech, metru i autobusech. A rada na závěr.
Radmila Švaříčková Slabáková
Život bez aut – důvěrná reportáž z Göteborgu
Co vás při pobytu v Göteborgu nejvíce překvapí? Pár postřehů o životě na švédských ostrovech, kolech, lodích i ukrajinských vlajkách, vážně i méně vážně.
Radmila Švaříčková Slabáková
Čím se jezdí v Göteborgu?
O lodích, tramvajích, moři, kolech a souostrovích. A ekologii. Pár postřehů o tom, co je v Göteborgu jinak. Pozor, hlavně pro ty, co mají rádi výše vyjmenované dopravní prostředky, zejména lodě.
Radmila Švaříčková Slabáková
Čeho si člověk váží, když se vrátí z Filipín
To bylo ještě za starých časů, kdy se hranice přeskakovaly s lehkostí a bez zábran. Kdo ví, co „vrátit se“ znamená dnes. Ale tenkrát... O ledových kobkách, zevlujících lidičkách i přítulných dětičkách. A o důležitosti naší vlasti.
Radmila Švaříčková Slabáková
Z cestovního deníku po Filipínách III aneb O rýži, která není jen ve spíži
Být na Filipínách a nesetkat se s rýží je prakticky nemožné. V hotelu vám servírují ke snídani rýžovou kaši, na tržišti nevíte, který druh rýže vybrat dřív. Ale opravdu obklopeni rýží jste až na severu, kde vás čeká nevídané...
Radmila Švaříčková Slabáková
Z cestovního deníku po Filipínách II aneb Kam až sahá Amerika
Pár postřehů o tom, jaké dědictví si s sebou nesou Filipíny. Španělské či americké? Nebo ani jedno? Hádejte!
Radmila Švaříčková Slabáková
Z cestovního deníku po Filipínách I aneb proč Češi vypadají tlustě a staře
Obecně se tuší, že nepatříme k nejštíhlejším národům. Ovšem pokud jste se právě vrátili z Filipín, zdají se vám být všichni kolem abnormálně tlustí a staří. O Filipíncích, ježdění po Filipínách i mačkání se v metru a v autobusu.
Radmila Švaříčková Slabáková
Z nalezeného deníku matky
Chcete si odpočinout od náročné práce a městského ruchu? Pojďte, projdeme se jednou malou vesničkou. Seznámíme se s jejími obyvateli a hlavně hlavní hrdinkou, čerstvou matkou. To, co prožívala, pravděpodobně nebude mnohým neznámé...
Radmila Švaříčková Slabáková
Dveře otvírejme vždy v pravý čas! aneb předsilvestrovské přání do nového roku
Jednou v supermoderním Inter City Expressu na německém území se mi stala jedna nenadálá, nečekaná věc. Ale i to patří k cestování. Fota jsem pochopitelně pořídit nemohla a doufám, že je nepořizovali ani svědkové této příhody.
Radmila Švaříčková Slabáková
Drobty z Číny aneb jak pobyt v Číně mění perspektivy
Co ještě zaujme člověka v Číně? O čínských rychlovlacích, mapách i Konfuciovi. O rychlosti, z níž se tají dech. A o každodenním životě. Zbylé postřehy ze zahraniční cesty, slovem i obrazem.
Radmila Švaříčková Slabáková
Město tisíce tváří - důvěrná reportáž z čínského Ťi-nanu (Jinanu)
Ve dnech připomínání si výročí svobody a demokracie neškodí podívat se do Číny. Člověka tam čeká tisíce různých tváří, doslova i symbolicky. A na jejich strom přání aspoň v duchu přivazuji stužku - vy víte s jakými slovy.
Radmila Švaříčková Slabáková
Tak trochu jiná Evropa - důvěrná reportáž z albánského Skadaru
Jaké to je v albánském Skadaru? O nesrozumitelné albánštině, opuštěných domech i krevní mstě. Reportáž ze zahraniční cesty, vážně i méně vážně, z nečekaných důvodů jen slovem, nikoliv obrazem.
Radmila Švaříčková Slabáková
Město rovnosti - důvěrná reportáž ze Stockholmu
Co zaujme člověka, který se poprvé ocitl ve Stockholmu? O společných záchodcích, angličtině, lodích i životním prostředí. Reportáž ze zahraniční cesty, vážně i méně vážně, spíše slovem než obrazem.
Radmila Švaříčková Slabáková
Kde se na (některou) minulost nevzpomíná - důvěrná reportáž z Madridu
Čím se liší Madrid od Berlína? Pár postřehů o městském centru, prohlídkách města zadarmo i historické paměti španělské občanské války. Reportáž ze zahraniční cesty, vážně i méně vážně, spíše slovem než obrazem.
Radmila Švaříčková Slabáková
Město paměti - důvěrná reportáž z Berlína
Čím zaujme Berlín návštěvníka na první pohled? O dějinách na ulici, berlínské zdi i pandách z Číny. Reportáž ze zahraniční cesty, vážně i méně vážně, spíše slovem než obrazem.
- Počet článků 19
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 670x