Z cestovního deníku po Filipínách II aneb Kam až sahá Amerika
Když jsem byla malá, viděla jsem v televizi film Ostrov Borneo. Už nevím, o čem to bylo, pamatuji si jen, jak se zdálo vše tajemné, vzdálené, nepochopitelné a hrůzostrašné. No a na Filipínách je člověk prakticky hned vedle – ostrov Borneo je jihozápadní soused Filipín, dá-li se to tak říct. Tak jsem si představovala, že na Filipínách to bude něco podobného – exotického a neznámého. Jenže – ona ta Amerika, přesněji řečeno, Spojené státy americké, sahají opravdu daleko. Až sem. Že je v Manile na každém rohu McDonald a všude se servíruje coca-cola, to člověka nepřekvapí. Bude asi jen málo zemí na světě, které by tyto výdobytky civilizace nezasáhly. Jenže oni Filipínci znají snad všechny americké seriály, zpívají si americké písně, smějí se americkým vtipům, znají scénky z amerických show. Našinec neví, která bije, a oni se na vše americké úplně v pohodě chytají. Tak si říkáte, jestli ta čtyřicetiletá kolonizace Filipín v první polovině 20. století vlastně vůbec skončila. Jestli ty Filipíny vůbec měly čas se z koloniálního područí vymanit. Anebo jestli se chtěly vymanit. A taky vás napadá, kde je vidět těch tři sta let, co Filipíny byly pro změnu zase pod Španělskem (16.-19. století). To se těch tři sta let tak rychle vytratilo?
Tak jsem se vydala na organizovanou prohlídku Manily, abych tomu přišla na kloub. Hádejte, kam nás zavedli nejdřív. Jestli myslíte, že to bylo něco mezi prvním McDonaldem a posledním americkým mrakodrapem, tak jste na správné stopě. Na americký hřbitov. Kříži se to tam jen hemžilo, prý největší americký hřbitov mimo území USA. Japonci za druhé světové války kladli houževnatý odpor, bylo to vidět. Filipínci samozřejmě bojovali pod Američany. Rozhodla jsem se na to jít přímo a zeptat se průvodce: dívají se Filipínci na Američany jako na okupanty (přece jen čtyřicet let, co Filipíny Spojeným státům patřily, je čtyřicet let). Anebo jsou pro ně Američaně osvoboditelé (od těch Japonců?). Jasnou odpověď jsem nedostala, průvodce byl docela v rozpacích. Prý že se o Američanech učí v dějepisu jen to dobré, že nemají rádi Japonce, kvůli válce. A na venkově mají Američany taky rádi. To se hned přesvědčíme, taky tam zamíříme.
Ale předtím vám ještě musím říct, co na vás čeká v muzeu filipínské historie v kostele svatého Augustina (Augustiáni byli první velcí misionáři, kteří na Filipíny v poslední třetině 16. století připluli, spolu se zakladatelem Manily, Legazpim). Informační tabule tam byly velmi poučné: Misionáři a conquistadoři neovládli Filipíny proto, že by chtěli vytvořit nové Španělsko, oni tam chtěli rozšiřovat nezávislou křesťanskou kulturu, stálo na nich. No to bych chtěla vidět. My co víme, víme, jak to ve skutečnosti bylo. Ale tady je to jinak – jako by vším tím chtěli říct: jen se podívejte, jaký užitek a bohatství nám přinesli Evropané, případně Američané.
A teď ten venkov. To jdete, skoro konec světa a najednou hacienda jak z amerického Jihu. Jdete ještě dál, už mizí i chýše z plechu (to jsou ty lepší chýše), nastupují jen ty ze dřeba pokryté suchou trávou. Pět takových chýší pohromadě v palmovém lese (ty palmiska, to byste měli vidět!). Ale co těm chýším nesmí chybět? Basketbalové hřiště a kostelíček. Hřiště mělo dokonce i elektrické osvětlení.
Naši sondu zakončíme tím nejmarkantnějším dědictvím po Američanech, totiž jeepnym. Jak tušíte, je to vozidlo, co vzniklo z amerických vojenských jeepů, které tam Filipíncům po vybojované válce a nezávislosti v roce 1946 tak jaksi zůstaly. Teď je z nich nejoblíbenější dopravní prostředek Filipínců, kterým se můžete dostat prakticky kamkoliv a kdykoliv. Na rozdíl od autobusů (říkali jsme si minule) má jeepny obrovskou výhodu, protože tam nevlajete ve dveřích. Zato tam lezete jako do tunelu, v předklonu, pro normální postavy opět nic moc. Prodíráte se mezi již sedícími cestujícími, hledáte svých 10 cm na sezení a čekáte, až se jeepny zaplní. Žádný odjezdový čas není, jede se prostě, až je jeepny plný, tedy po filipínsku plný. Sedí se tam naproti sobě jako v metru, okýnky nevidíte nic, protože ta jsou tam jak u tanku. Nezbývá než hledět na spolucestující naproti. Některé jeepny jsou ale opravdu jak z války, bez střechy, trochu si připadáte jak američtí vojáci jedoucí na misi. V průvodci psali, že kdo jede poprvé jeepnym, hlavně v Manile, málokdy dorazí tam, kam chce. Měli pravdu. Takže prosím, buďte připraveni!
A příště něco o dědictví španělském.
Fotografie byly pořízeny autorkou článku.
Radmila Švaříčková Slabáková
K čemi potřebují města lanovky aneb Grenoble a bubliny
O tom, proč se staví ve městech lanovky a v čem je v tomto mimořádný francouzský Grenoble. A o Bastile, bez níž by bubliny nebyly.
Radmila Švaříčková Slabáková
Jaké to je, když je člověk nečekaně přítomen na indické svatbě? A co se tam děje?
Vyfotit si svatbu v Indii, to se vám nestane každý den. A že se při tom člověk nestačí divit. Je to něco úplně jiného než svatba u nás. Tak třeba si tam snoubenci mačkají na čele něco, co vám nápadně připomíná žvýkačku...
Radmila Švaříčková Slabáková
Perlička z Ria aneb i samozřejmé věci mohou být úplně jinak
O tom, jak člověk nevidí věci, které se nacházejí přímo před jeho očima. A o tom, o čem se v průvodci po Riu de Janeiru nedočtete.
Radmila Švaříčková Slabáková
Do favely! Drogy a samopaly jako turistická atrakce: důvěrná reportáž z brazilského Ria
O podivné turistické atrakci v Riu de Janeiru, o lidech, co žijí ve čtvrtích pro chudé, o překupnících drog, samopalech, střelbách a o jedné z nejsmrtonosnějších policií na světě.
Radmila Švaříčková Slabáková
Jak přežít Rio de Janeiro
O tom, jak se člověk připravuje na cestu do města zločinu. Jak o Riu píší průvodci a jaké to tam je na základě vlastních zkušeností. O žabkách, taxících, policejních autech, metru i autobusech. A rada na závěr.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Hamás souhlasil s návrhem na příměří. Může jít o lest, píší v Izraeli
Palestinské hnutí Hamás v pondělí přijalo návrh dohody o příměří s Izraelem předložený Egyptem a...
Za další případ pohrdání vás můžu poslat do vězení, varoval soudce Trumpa
Soudce v probíhajícím procesu s Donaldem Trumpem v pondělí rozhodl, že americký exprezident...
Ve hře o post ministra je nyní i Ženíšek. TOP 09 chce vybrat tento týden
Při hledání kandidáta do vlády na post ministra pro vědu, výzkum a inovace začala TOP 09 skloňovat...
Zbraň jménem Duda. Pomoc Ukrajině vyjednal u Trumpa on, chlubí se Poláci
Premium Polský prezident Andrzej Duda byl podle svých někdejších stranických kolegů z Práva a spravedlnosti...
Získejte ZDARMA dětskou opalovací kosmetiku Lirene
S příjemnými hřejivými pocity ze slunečních paprsků k nám ale míří i nebezpečné UV záření. To na nás působí celoročně, a proto je důležité sebe i...
- Počet článků 20
- Celková karma 12,49
- Průměrná čtenost 636x